10:37 a mě buděj mlátící kapky na střechu auta, který mi stojí před verandou. Snažím se vymyslet co je vlastně za den a co všechno jsem měl udělat a jestli jsem náhodou už něco nepromarnil. Po chvilce přemýšlení mi dochází, že je sobota a že se klucí už zrovna perou o setinky v Rakovníku na downtownu.

Ještě než začnete celej blog číst, tak si dole zapněte song, pro správnou atmošku. ;) No jo. Nejel jsem na závody a radši se prospal. Jsem lenoch! Lenošení mi ale nikdy nevydrží moc dlouho, takže dávám jedno rychlý kafe, sepisuju reporty (konečně) a ukecávám Bubu, aby se mnou jel na sněhuru. Po chvilce prudění podlejhá a oba frčímě směr autobusák. Starý dobrý vyvážení busem na sněhuru, děčínská klasika. Jen co vylezu z bytu, tak mě skočí taková ta správná atmoška. Venku sice prší, ale je furt dost teplo, všude mlha, kapky který se ti snažej dostat skrz bundu a tvoje kolo. Všechno značí na to, že to bude fajn pojezd.

Řidič busu nechápe, že jedem nahoru a je z toho asi tak rozkokošenej, že po nás ani nechce zaplatit jízdný. Nebo nás lituje? Ještě povídá něco o tom, že nahoře je to hroznej mordor, ale my s tím počítáme. No na buboj je trochu vidět, že moje nadšení nesdílí, ale couvnout už nemůže. Ha! Nicméně nahoře zjištujem, že je to fakt mordor. Prší dost, fouká dost, ale je teplo.

A já se fakt těším do lesa. Po cestě se snažíme jet ještě tak nějak, abychom se moc nenamočili, což je po prvních metrech v lese stejně uplně k ničemu. Skoro po celym trailu teče potok. Projíždím první louži a cejtím jak mě celý namáčí. Při závodech nebo klasickym tréningu to člověka spíš nasere. Ale dneska mě to nerozhazuje, ba naopak. Začíná mě to bavit. Na další louží se už těším. Stejně jde o hovno, za půl hodiny jsem doma ve vaně, tak co. Navíc je teplo. Rozhlížím se kolem a kochám se krajinou, která vypadá spíš jak kanadskej les. S bubou se rozdvojujem, každej si jedem jinej trail.

Skáču do něj a hned na první odrazu je obří louže, dostávám nažrat a začínám litovat, že jsme s sebou nevzali nějakýho kameramana. Záběry by byly TOP. Kolo zabaluje do takový ty rašeliny a krásně tichne. Znáš to, jak prostě někdy cejtíš jak to kolo jen funguje, nevydává zbytečný zvuky a ty si užíváš tu jízdu, u který se v duchu směješ a hrozně tě baví? Tak přesně ten pocit jsem měl. Na sněžníku nikdy není uplně bahno, takže to ani moc neklouže, jen se očistily šutry a kořeny. O to větší je to zábava. Když tě to baví, tak ti to prostě jde i uplně jinak a já si to užívám moc. Drifty na bahně, houpání se, malý whipíky, prostě všechno.

Nikdy bych neřekl, že mě to bude za deště někdy takle bavit. Ale byl to snad nejlepší pojezd letos. Po dojezdu pod kopec mám chuť si to dát ještě aspoň pětkrát. Jenže v tý euforii zapomínám, že jsem kompletně durch. Asi jsem si ty louže užíval až moc. No nic, čekám na bubu, ten dojíždí taky komplet mokrej a oba frčíme směr home, spokojený a příjemně unavený…

Takže nakonec super sobotní odpoledne, který jsem si užil daleko víc než na závodech. Jo jo, skoro jsem zapomněl, jak je super se jít jen tak projet na kolo, i za deště. Snad jsem vás neuspal těma žvástama, ale musel jsem to nějak ventilovat :)