DéeM camp – FR

No než se pustím do nějakýho shrnutí jak to na campu vypadalo, tak zkusím napsat krátkej report, jak to tam vypadá, když se jede na freeride do polska/česka/polska/česka. Je to taková tradice tady na kempu a myslím, že je to docela fajn idea a zpestření.

Vychází to dycky zhruba na půlku kempu, kdy se prostě domluvíme a vrchní velitel Robin nás vyveze pod kopec, kam už se snad autem ani nesmí a my vyrazíme směr příroda. Letos nás vyvezl aj saki táta, my vyskákali z auta, sebrali naše oře hurá na kopec. Hned ze začátku musíme zdolat slušnej kopec. Což dělá největší problém Fíkovi, kterej prostě není zvyklej tlačit do kopce.

Pak už to celkem jde a jede se příjemným backcountry vejš a vejš. Jsou tu takový kamenity klikatý cestičky. Docela zábavný. Na sjezdáka to vysloveně není, ale na Mbuzi jsem si to fakt užíval. Taky jsem ho ted zanedbával, tak tohle bylo ideální na skamarádění se. Chudák čivas to ale musel vytahnout s mym sjezdákem, páč si nechtěl naklepávat prdel na jeho UMF.

Ideál je se dostat do čela, páč pak má člověk čas na žraní výbornejch borůvek, kterejch je všude mrtě. Pár kemperů se jich ale bojí kvůli nějaký liščí chřipce bo co. Neměli by tolik koukat na zprávy. Po výšlapu nás už čeká víceméně sjezdování po trailu. Mě osobně to fakt baví, prostě jedeš, skáčeš si, houpeš se, užíváš si přírody. Prostě paráda. Pár lidí ale padá apod, ale to k tomu patří prostě.

Po nostalgickém projetí Rob Trnka’s eye section jsem ovšem trochu zabloudili, dali si sjezdování podél kraviček, ale to prostě k FR patří. Doufám že si to kempeří užili. Leč bohužel cíl unavit je, se nám nepodařilo dosáhnout a odpadli jsme možná tak akorát my, koučové. Tot vše, brzo dodám nějakej souhrnej rapport.

7 comments

Leave a Reply